|
Rubrika: Historie a prapočátky Hledání pracivilizace, díl 2.: Mezikontinentální stavitelská linie
V minulém díle jsme si uvedli místa, na kterých lze pozorovat výsledky nepochopitelné techniky zpracování kamene nějakou dávnou a evidentně vyspělou civilizací.
Studováním geografické polohy se mi podařilo zjistit, že některá místa vykazující onu zvláštní stavitelskou techniku propojuje jakási přímka, nebo přesněji linie, kterou je možné vést po obvodu planety.
Zvolíme-li si start na Velikonočním ostrově, tato linie protne v Peru oblast Cuzca a pokračuje až k velkým pyramidám v Gíze. Pokud budeme s vedením linie pokračovat dál, nakonec se dostaneme opět k Velikonočnímu ostrovu.
Vzhledem k tomu, že tato obvodová čára spojuje místa se záhadnými dávnými technikami stavby, nazval jsem ji pracovně "stavitelskou linií".
Pokud bychom se podívali, jestli se na této linii nenacházejí ještě nějaká další zajímavá starodávná místa, zjistíme, že jde o spojnici všech těchto míst:
- Velikonční ostrov (Tichý oceán)
- pláň Nazca (Peru)
- centrum Inků Cuzco (Peru)
- Gíza (Egypt)
- skalní město Petra (Jordánsko)
- Ur, jádro sumerské kultury (Irák - Mezopotámie)
- Persepolis, metropole Perské říše (Írán)
Ve světě existuje mnoho linií, které spojují třeba nějaká duchovně významná místa. Jedná se však o linie dlouhé několik kilometrů, nebo maximálně několik desítek kilometrů.
Impozantní skutečností je, že stavitelská linie, o které pojednává tento článek, má mezikontinentální rozměr.
Dle individuálního úsudku lze do linie začlenit ještě další zajímavá místa. Lze ji vést ještě přes Indii, Kambodžu, Indonésii atd. Na trase jsem například nezmínil Oko Sahary,
protože neleží přímo na linii a připadalo mi příliš odchýlené. Ve skutečnosti je ale Oko Sahary od linie vzdálené jen cca 200 km, což možná můžeme v celkovém geografickém měřítku vnímat jen jako drobnou odchylku.
Sice se zřejmě nejedná o vyloženě zásadní postřeh, přesto však ohledně stavitelské linie zmíním jeden zvláštní poznatek.
Zjistil jsem, že linie protíná průsečík Obratníku raka a Základního (nultého) poledníku. Snad bych to i přešel jako čirou náhodu, ale mou pozornost upoutalo to, s jak vysokou přesností linie zmíněný průsečík protíná.
Jedná se tedy o průsečík rovnou třech různých čar, který se nachází v pusté Sahaře jihojihozápadního Alžírska.
Obratník raka je linií pevně danou astronomií, avšak nultý poledník byl zvolen dohodou, a to prý podle greenwichské observatoře ve Velké Británii.
Otázkou, která zřejmě zůstane bez odpovědi, je, zda ustanovení nultého poledníku převážně nevycházelo ze znalosti stavitelské linie,
nebo z jiných příbuzných informací souvisejících s pradávnými civilizacemi.
Stavitelskou linii jsem si však musel objevit sám. V literatuře jsem o ni nenalezl žádné zmínky a teorie o velkolepých ztracených civilizacích (předcházejících starověku) jsou ze strany odborníků
stále ještě zahaleny do mlhy nedůvěry a jakéhosi kacířství, které stojí proti klasickému výkladu prehistorie lidstva.
Společný průsečík Obratníku raka, Základního poledníku a stavitelské linie je tedy velmi podivnou náhodou.
Nebo mi prozatím uniká nějaký význam, který by mohl vázat Základní poledník například s nějakými stálicemi hvězdné oblohy.
U stavitelské linie jsem se však povšiml jednoho velmi zásadního poznatku, který se přímo týká astronomie.
Způsob, kterým je linie vedena, souvisí s náklonem zemské osy a s ekliptikou, což je rovina,
po které se Země pohybuje při svém oběhu kolem Slunce. Tolerujeme-li drobné odchylky, ekliptiku můžeme vnímat současně jako rovinu,
po které se pohybují všechny planety naší sluneční soustavy.
Je ohromující, že (v součinnosti s vlastní rotací Země) každý den nastane moment, při kterém stavitelská linie dosáhne přesně takového rozložení vůči okolnímu vesmíru,
při kterém přímo splyne s ekliptikou a všechna prastará místa, která se na linii nacházejí,
mají v tu chvíli ekliptiku v zenitu, tedy na obloze zcela přímo nad sebou.
Nastává to každý den pro všechna místa na linii současně.
Tato každodenní chvíle splynutí linie s ekliptikou je naznačena na obrázku níže.
Načasování je pro každý den trochu odlišné, zavisí to na aktuální poloze Země na své oběžné dráze kolem Slunce.
Byť mi smysl souvislosti s ekliptikou prozatím není zcela jasný, domnívám se, že při pátrání po ztracených pracivilizacích je to velmi zásadní skutečnost,
která však vyvolává tucet dalších otázek.
Adam Benda
vystaveno: 11. července 2017
| Hodnocení návštěvníků:
| Článek je srozumitelný | 85 % |  | | | | Článek je zajímavý | 77 % |  | | | | Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky | 92 % |  | | |
Celkem hlasovalo 13 návštěvníků |
|
