„Svět je plný dosud nepoznaného. K pochopení jeho tajů je potřeba využívat
odborné znalosti, nikoliv však vědecké postoje připomínající dogmata.“
 
Rubrika: Vesmír

Vzhlédněte ke hvězdám. Já vám povyprávím, na co se vlastně díváte

Může to být až nečekaně blahodárný balzám na duši, když se vám povede najít čas, klid a chuť strávit alespoň chvilku pohledem na hvězdy temného nebe při bezoblačném počasí. A o to více, pokud se to povede někde mimo město, a tedy i mimo tzv. světelné znečištění. Díky tomu uvidíte daleko víc. A když si to zařídíte dokonce tak, že nemusíte trápit krční obratle a můžete při takovém pohledu ležet na zádech…

Pro jednoho to mohou být otřelá fakta, ale druhý zase může klidně trochu povyprávět, na co všechno se v tu chvíli vlastně díváme. Nakolik to všechno je nebo není nadosah, nakolik pestrý a ohromující svět to je, nakolik zvláštní v něm platí pravidla a co všechno může ukrývat.

Jednoduše říkáme, že se díváme na hvězdy, ale ony to zdaleka nejsou jen hvězdy. Zmíníme-li jen velmi stručně Měsíc, ten má se Zemí tzv. vázanou rotaci, takže je k nám otočen vždy tou stále stejnou „tváří“. Mezi ostatní celkově nejjasnější body hvězdné oblohy patří především planety naší sluneční soustavy, které často strkáme se skutečnými hvězdami tak trochu do jednoho pytle. Z nich září nejvíce Venuše a Jupiter. Zda jsou na obloze vidět a jak silný jas můžeme pozorovat, to záleží na tom, kde zrovna jsou na svých oběžných drahách a kde se na své oběžné dráze zrovna nachází Země. To se (řádově v měsících a letech) průběžně mění. Zatímco Venuše je velká jen asi jako Země, ale zato je to naše sousední planeta, Jupiter je oproti ní hodně vzdálený, ale jedná se o největší planetu naší soustavy. Sice už ne až tak výrazně jasně, ale zato typicky naoranžověle o sobě na nebi dává vědět náš druhý planetární soused Mars. Třeba s pomocí nějakých hvězdných simulátorů a aplikací můžeme v některých obdobích rozpoznat i Merkur, Saturn nebo Uran. Ostatní objekty sluneční soustavy se hledají už obtížněji a bývá potřeba je hledat se skutečně minimálním světelným znečištěním.

 

Vzácná podívaná ze dne 26. února 2012 - Tři nejjasnější objekty na nebi (zleva Jupiter, Měsíc a Venuše) neobvykle blízko sebe
 

Po noční obloze se ale mohou viditelně prohánět i některé objekty, které jsme si tam nahoru umístili sami. Jsou to různé družice, jejichž úkolem je něco sledovat (např. počasí) či měřit (např. magnetické pole a příchozí částice a záření z vesmíru) nebo fungovat v rámci GPS či telekomunikací. Mívají kolem Země různě orientované oběžné dráhy a většinou se dají rozpoznat tak, když na nebi vidíte pomalu se pohybující „hvězdičku“.

Avšak ty skutečné hvězdy a cizí „sluneční“ soustavy, ty jsou mnohem víc daleko než všechna tělesa, o kterých jsem se dosud zmínil. Jsou daleko stovky a tisíce světelných let. Nejbližší sousední hvězdný systém je Alfa Centauri. Proč říkám složitě „hvězdný systém“ a ne jen „hvězda“? Ony ty hvězdy, které pozorujeme na nebi, nebývají vždy jen jednou hvězdou, ale v některých případech se může jednat o tzv. vícenásobné hvězdy. I když máme možnost z tak velké dálky vidět jakoby jen jednu hvězdičku, tak pokud bychom se dokázali hodně přiblížit, zjistili bychom, že jde o dvě nebo i o více hvězd, které jsou spolu gravitačně svázané a neustále kolem sebe obíhají. Zdaleka to ale neplatí pro všechny. Mnoho hvězd je osamocených. Systém Alfa Centauri je trojhvězdou. Jednotlivé hvězdy se odlišují písmeny A, B a C, z nichž Alfa Centauri C je známá spíše jako Proxima Centauri. Hvězdy A a B jsou velké zhruba jako Slunce a právě především ony slévají svou zářivost do jedné „hvězdy“, kterou lze pozorovat na noční obloze. Hvězda C, tedy Proxima, je proti nim poměrně malá a jen velmi málo zářivá, takže na celkovém jasu celé této trojice už tolik nepřidává.

Světlo může letět od Země k Alfě Centauri něco přes čtyři roky, a kdybychom tam chtěli doletět pomocí nějakého stroje, tak při současných oficiálně známých technologiích by cesta trvala desítky tisíc nebo stovky tisíc let. A to se jedná o nejbližší sousední hvězdy. Proč to musí být za každou cenu tak šíleně daleko? Vesmír má v tomto velmi specifická pravidla. Hodně věcí v něm stojí na gravitaci. Právě gravitace se významně podílí na tom, že uskupení vesmírných těles zůstávají na velmi dlouhou dobu kompaktní. Tedy, že drží pohromadě planeta a její měsíce (Jupiter jich má zhruba 80), že drží pohromadě celá soustava a i celá galaxie, v tom hrají významnou roli vzájemné gravitační účinky. Avšak aby to takto poklidně a pokud možno bez karambolů mohlo „ještě nějakou dobu“ pokračovat dál, hvězdy a jejich soustavy by od sebe měly mít dostatečné rozestupy. A takovým optimálním rozestupem může být klidně i vzdálenost několika světelných let, jako je tomu právě mezi naší sluneční soustavou a systémem Alfa Centauri. A to jde navíc ještě o poměrně málo častý jev, že tento náš sousední systém je ještě takto docela blízko. Hvězdné systémy od sebe mívají spíše vzdálenosti desítek a stovek světelných let. Přesto je pro nás ona nejbližší Alfa Centruri při našich (oficiálně známých) současných technologiích fyzicky nedosažitelná.

Chvilku jsem se věnoval naší sousední hvězdné soustavě, ale když pozorujete noční nebesa za opravdu velké tmy, můžete vidět jedním pohledem možná i miliony hvězd naráz. A to vlastně přesto vidíme jen poměrně malý kousek celé Galaxie. Taková ta táhlá „mlha“, tzv. Mléčná dráha, je zbytek hlavní části naší Galaxie, ze které zřetelně vidíme opět jen nějakou její část. Společně se Sluncem existují v naší Galaxii stovky miliard dalších hvězd. A spousta slaběji zářivých hvězd na obloze ve skutečnosti nejsou hvězdami, ani hvězdnými systémy, ale dalšími (velmi vzdálenými) galaxiemi...

Jak Země během každého roku oběhne celou svou dráhu kolem Slunce, máme průběžně k dispozici jakýsi vyhlídkový let na okolní vesmír podobně, jako když letadlo krouží ve výšce na jednom místě a my se díváme stále na stejné straně letadla z okénka ven. Vidíme z celého vesmíru tak málo a přesto se nám nabízí tak dechberoucí pohled. Jak je vlastně vesmír velký? Je nekonečný? Přesto, že jsou různé snahy to nějak odvodit a definovat, ve skutečnosti v tomto narážíme na nedostatečnou hloubku pochopení prostoru či časoprostoru, a tak je prozatím asi úplně nejpřesnější prohlásit, že se nám i přes velmi vyspělé dalekohledy a teleskopy stále jeví(!) jako nekonečný, nebo že je pro naše možnosti nepopsatelně velký.

A co mimozemské formy života? Stále hodně přežívá postoj, že dokud takové formy nebudou (oficiálně) prokázány, považují se prozatím za „neexistující“. Avšak vzhledem k nepopsatelné velikosti vesmíru, vzhledem ke stovkám (nebo milionům) miliard hvězd v každé galaxii, vzhledem k nepopsatelnému množství samotných galaxií… …je ve skutečnosti extrémně pravděpodobné, že jiné formy života ve vesmíru existují a že dokonce existují i civilizace, které jsou daleko vyspělejší (a to třeba i technologicky), než je ta naše pozemská. Bylo by velmi neuvážlivé a krátkozraké se domnívat, že zrovna Země je v celém vesmíru, jehož „velikost“ vlastně ani neznáme, tím prvním nebo celkově jediným místečkem, kde vznikly životní formy a kde se vyvinuly do civilizace. Ono na tom nebi vidíme především určitý typ poměrně dost zářivých hvězd, ale současně je tam obrovské množství ještě dalších hvězd, jejichž záření je velmi slabé a my ho většinou nedokážeme spatřit. Jde o tzv. oranžové a červené trpaslíky. Bývají to hvězdy, které jsou podstatně menší a chladnější než naše Slunce. Avšak právě u těchto těžko spatřitelných hvězd existuje poměrně velká šance, že kolem nich obíhají planety a že by na některých těchto planetách mohly panovat podmínky vhodné pro existenci nějaké formy života.

Jelikož bývají hvězdy na nebi vzdálené od Země stovky a tisíce světelných let, znamená to, že světlo od nich letí do našich očí právě po tuto dobu – stovky a tisíce let. Ve skutečnosti se tedy při pozorování noční oblohy díváme stovky a tisíce let do minulosti.

Nechat se fascinovat noční oblohou, to bych doporučil nejen z „terapeutických důvodů“ coby účelný balzám na duši, ale doporučil bych to každému. Takový pohled nám připomíná, jak jsme ve skutečnosti malí, co všechno ještě nevíme a nakolik úžasného světa jsme ve skutečnosti součástí.


Adam Benda

vystaveno: 23. července 2020

 


Informace o nových článcích (jednou za čas)
zaslat na Váš e-mail:      
Více informací o newsletteru zde
 
Prosím, ohodnoťte tento článek:
(zaškrtněte výroky, s nimiž souhlasíte)

Článek je srozumitelný
Článek je zajímavý
Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky


 


Hodnocení návštěvníků:

Článek je srozumitelný 80 %
 
Článek je zajímavý 80 %
 
Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky 80 %
 
Celkem hlasovalo 5 návštěvníků

 
 
Autorská práva vyhrazena. Materiál není povoleno bez písemného souhlasu autora jakýmkoliv způsobem
publikovat či rozmnožovat, a to ani jeho část. O povolení lze zažádat.

 

Hlavní strana
 

Tematické rubriky:

     Magnetismus
     Historie a prapočátky
     Záhadné jevy a úkazy
     Člověk, psychika, společnost
     Zdraví
     Problematika planety
     Vesmír
     Praktické odborné informace
     Ostatní články a drobné poznatky

 
Vyhledávání na AdamBenda.net:

 
 
„Nepapouškuji.
Sepisuji pro vás své poznatky a závěry
kompletované vlastní odborností“
 
 

 
 
„Každý člověk disponuje unikátními
schopnostmi a obrovským potenciálem.
Mnohdy však nebývá správně podporován
k tomu, aby si to dostatečně uvědomoval
a aby tím zlepšil svůj život, i okolní svět“
 
 

Další články z této rubriky:

Družice možná zachytila záření od vzdálené civilizaceDružice možná zachytila záření od vzdálené civilizace

Nejčtenější články:

S epidemií COVID-19 mohl už dávno pomoci lék, který je však ignorovánS epidemií COVID-19 mohl už dávno pomoci lék, který je však ignorován
Magnet jako zdroj energieMagnet jako zdroj energie
Gravitační a optické anomálie v krajině ČRGravitační a optické anomálie v krajině ČR

 
 
„Při psaní článků mi nejvíce záleží na tom,
aby jejich obsah byl seriózní a přínosný“
 

 

RSS kanál - odběr novinek
 
 
 

Facebook AdamBenda.net

 
 
 
Novinky jednou za čas na e-mail:

 
 
 
Autor článků a webmaster:
 
Adam Benda
* 1985, Praha
admin@adambenda.net

2007 - 2020