Hrad Houska - Legendy, výpovědi a měření anomálií

Nenápadný, avšak lecčím zajímavý hrad Houska, se geograficky nachází mezi městy Dubá, Doksy a Mšeno, tedy zhruba mezi hrady Kokořín a Bezděz. Houska přitahuje pozornost výletníků i záhadologů především kvůli legendám a tvrzením, že tato historická stavba střeží něco zlého, či obecně něco velmi zásadního, co navždy musí zůstat ukryté. Obecně se v legendách hovoří o jakési bráně do pekla. A jak už asi tušíte, záhadné historky a báchorky mě i na tomto místě vedou k úvaze, zda se tu nedějí nějaké fyzikální anomálie, které by si lidé v dávných dobách mohli vysvětlovat jako něco mystického.
 

Masivní výběžek pískovcové skály, na němž je hrad postaven, zřejmě přitahoval pozornost již ve starověku. Hrad byl pravděpodobně vystavěn v gotickém 13. století Přemyslem Otakarem II., ale mnohé archeologické a historické střípky vyvolávají diskuze, zda ještě daleko předtím nestálo na tomto místě dřevěné hradiště, zřejmě slovanské. Některé historické prameny (možná jen pověsti) tvrdí, že hrad Houska nebyl založen až ve 13. století, ale už v roce 878 knížetem Slaviborem, otcem sv. Ludmily. Ať už byly počátky hradu jakékoliv, průběžně prodělal několik přestaveb, které mu nakonec vtiskly převážně renesanční vzhled, jež můžeme pozorovat dnes.
 

Brána do pekla se údajně nachází pod rozlehlou hradní kaplí, což evokuje, že zřejmě existoval záměr takto zpečetit zablokování nebezpečného podsvětí svatostánkem. Legendy také hovoří o postavě v černé mnišské kápi bez obličeje, která se zjevuje v hradu a jeho okolí především v noci a snaží se vyděsit a vyhnat případné opovážlivce. Vyskytla se také legenda o zážitku Karla Hynka Máchy, který v areálu hradu vstoupil do nějakého podzemního prostoru a následně se ocitl v 21. století v Praze. Upozorňuje se však na to, že se jedná o zcela smyšlený příběh, který pro svou fantasy literaturu vymyslela autorka Františka Vrbenská. Další legenda je o něco zajímavější. V areálu hradu prý existovala studna, se kterou začaly být potíže (prý vysychala a s ní i další studny či prameny v širokém okolí) a také začaly vznikat domněnky, že se v ní usadil ďábel, či něco jiného podivného. Lidé při nedostatku vody a strachu ze studny nabídli jednomu trestanci, že když se spustí dolů a pak jim řekne, co tam viděl, věnují mu svobodu. Když pak vězně spouštěli dolů, začal prý v jednu chvíli hystericky křičet a když ho následně vytáhli nahoru, byl v psychickém šoku a křičel, že viděl něco strašného včetně ďáblů a že už o tom nikdy nechce ani promluvit. Dnes nikdo přesně neví, kde se studna nacházela. Podle vyprávění pamětníků byla po 2. světové válce zasypána, a to prý proto, aby do ní nespadly děti, které jezdily na hrad na ozdravné pobyty. Je zajímavé, že pro zabezpečení studny před dětmi nebylo užito nějaké běžnější a praktičtější metody, například použití ocelových mříží atp.
 

Asi 160 metrů od současné hradní brány se na vrcholku zalesněných skal, poblíž vyhlídkového místa, nachází zajímavá jeskyně, dlouhá jen několik metrů. Pamětníci tvrdí, že se v této jeskyni uchovávalo maso a že vydrželo čerstvé až nepochopitelně dlouhou dobu.
 

 
Pokud mne báchorky o nějakém záhadném místu dostatečně osloví, jedu se na dané místo osobně podívat a tasím měřiče některých fyzikálních veličin, nejtypičtěji měřiče magnetického pole a úrovně radiace. To pro případ, že by pekelné brány byly jen primitivní interpretací nějaké zajímavé anomálie. Měřičů by se jistě dalo zkonstruovat a následně použít daleko více, avšak většinou jezdím na takové výpravy sám a člověk má bohužel jen dvě ruce. Na důkladný průzkum hradu a okolí jsem neměl moc času, ale mou prioritou byly podzemní prostory a některé klíčové části hradu, třeba již zmíněná kaple a ještě pár dalších prostor. Kastelán, pan Miroslav Konopásek, mi zpřístupnil poměrně dost hluboké a zvláštní sklepy vytesané do nitra skály, které mám tendenci nazývat spíše obecně podzemními prostory, protože si nejsem moc jistý, zda sloužily přímo jako sklepení. K měření anomálií rovnou uvedu, že jsem ani v podzemní, ani v areálu hradu a v jeho okolí, žádné zvláštní odchylky nezaznamenal. To platí i pro nedalekou jeskyni se záhadnou schopností uchovávání potravin.
 

Byť měřiče nijak zajímavě nevyšilovaly, průzkum Housky v několika případech přesto dost zaujal mou pozornost. Jedna z těch podzemních místností měla místy podivně očerněné stěny a na severozápadní stěně jsem se povšiml takového očernění, které svým tvarem nápadně připomíná nějakou postavu s roztaženými pažemi. Navíc, v rámci této části podzemní místnosti se někdo kdysi dávno snažil vytvořit ve stěnách souvislou puklinu, jakoby chtěl stěnu s černou postavou oddělit od zbytku místnosti, nebo jakoby chtěl tuto část sklepa zbortit, nebo se dostat někam dál do skály. Dodnes je v puklině zaražený kus železa jako páčidlo a v jiných místech pukliny jsem nalezl zbytky vložených dřívek, jakoby se někdo snažil puklinu roztáhnout pomocí dřeva rozpínajícího se smáčením.
 

V nadzemních prostorách hradu jsem se zaměřoval především na kapli, pod kterou se má údajně nacházet ona průrva do pekla a také na ještě jednu velice zajímavou místnost, které se říká Zelená komnata. Kaple a Zelená komnata jsou více méně nejlépe dochovanými nadzemními prostory hradu ještě z doby gotické. Zelená komnata je malá místnost vytvářející pocit "svatyně historie a pamětí". Obsahuje malby přibližně z roku 1520, které mohou na první pohled působit jako velmi prosté výjevy z krajiny kolem hradu, avšak se domnívám, že současně možná obsahují nějaké sdělení, které ještě nebylo správně pochopeno. Tím se budu v budoucnu ještě dodatečně zabývat. Na jedné z maleb se zdá, že můžeme vidět jednu z nejranějších podob hradu, samotný hrad se skálou je však na malbě buďto nedokončený, nebo dokonce dodatečně retušovaný, jakoby se záměrem něco z malby vymazat.
 

Zelená komnata

 
Kastelána jsem se ptal, zda na hradě on sám zažil nebo pocítil něco neobvyklého. Napřed vrtěl hlavou, že nic takového nezažil, ale pak si na jednu věc vzpomněl. Jednou prý procházel celý hrad se svým psem a když měli vstoupit do Zelené komnaty, pes se zastavil, nehybně strnul a následně s kňučením utekl pryč. Od té doby už tam psa znovu nevodil. Zvířata dovedou být celkově velmi senzitivní. Byť musíme připustit možnost, že kastelánova psa "praštila přes čumák" nějaká naprosto nepodstatná drobnost, přesto zůstává otevřena i ta možnost, že tam vnímal něco zcela výjimečného.
 

Časem se budu zřejmě také zaměřovat na případnou souvislost Housky s Bezdězem, jelikož jsem pak dodatečně zjistil při práci s mapami, že severovýchodní strana hradu má okna poměrně dost přesně nasměrované přímo na Bezděz, který je v dálce velice dobře z Housky vidět. Přitom Bezděz byl pravděpodobně také založen Přemyslem Otakarem II. a stavěn byl dokonce možná ve stejné době jako Houska. V krajině se oba hrady vypínají ve výšinách jako dva strážci.
 

Předpokládá se, že různé kaverny, a také umělé podzemní prostory, ještě nebyly na Housce zcela odhaleny. A osobně mám pocit, že jsem tam možná leccos přehlédl. Záhady kolem hradu posilují také úvahy, že poloha jeho výstavby neodpovídá žádné hranici ani obchodní cestě a že jeho celkové architektonické řešení spíše připomíná městské hrady, nebo obecně takové historické stavby, které nejsou zaměřeny na odolávání útoku zvenčí, ale spíše na zabezpečování hrozeb z jejich vnitřku, jako třeba věznice, nebo stavby, které slouží jako trezor pro něco cenného, důležitého či nebezpečného.
 

Adam Benda

vystaveno: 18. prosince 2018

 

Prosím, ohodnoťte tento článek: (zaškrtněte výroky, s nimiž souhlasíte) Článek je srozumitelný Článek je zajímavý Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky

Hodnocení návštěvníků: Článek je srozumitelný 80 %   Článek je zajímavý 80 %   Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky 80 %   Celkem hlasovalo 5 návštěvníků