Hledání pracivilizace, díl 3.: Bytost Viracocha

Pokud se snažíme alespoň částečně rozhalit tuhý závoj hluboké historie, měli bychom uvážit, zda opatrným způsobem započítat také taková tvrzení, která jsou automaticky považována za smyšlené legendy a mýty. Když totiž historici učiňují komplexní závěry o dávné minulosti lidstva na základě různých archeologických nálezů, analýz a dalšího pozorování, může se přesto jednat o závěry velmi troufalé a nespolehlivé, protože takové střípky minulosti jsou ve skutečnosti stále příliš drobné a konečné závěry jsou navíc závislé na tom, které další střípky objevíme, či neobjevíme. Skládat z nich ucelený obraz tedy může mít k pochopení hluboké minulosti daleko a tak se může tvorby klamných mýtů dopustit i sám historik. Přeci jen zkoumáme dobu, která se měnila v prach tisíce let. Proto se domnívám, že bychom nad legendami měli alespoň opatrně uvažovat a můžeme se pokusit v nich nalézt nějakou inspiraci a další drobné střípky. Důvěryhodnost následně vzniklých závěrů se tím tedy zase o tolik nesníží.

Zajímavé fyzické pozůstatky po ztracených civilizacích jsme nalezli například podél západního pobřeží Jižní Ameriky. V tomto díle seriálu se tedy zaměříme na některé legendy Inků, které z této oblasti vzešly a pokusíme se nalézt alespoň drobné souvislosti s něčím hmatatelným či zajímavým.

Legendy Inků jsou velice různorodé, jak už to u tak velkolepých kultur bývá. V různém podání se však shodují na tom, že velmi staré stavby mnohdy plné megalitů a řešené nepochopitelnou kamenickou technikou, nepostavili sami Inkové, ale že tyto stavby Inkové objevili a některé z nich následně udržovali a rozšiřovali. Samotným Inkům už prý tyto stavby tehdy připadaly velmi staré a jejich původ neznali. Říká se to třeba o impozantní pevnosti Sacsayhuaman [saksajuamán] (viz 1. díl seriálu), ale existují i takoví potomci Inků, kteří tvrdí, že tuto pevnost postavili sami Inkové. Záhadnou stavitelskou techniku měkčení kamene, která byla při stavbě použita, však vysvětlit nedovedou.

Nyní se nabízí otázka, kdo tedy ty úžasné stavby postavil. Buďto se jednalo o nějakou "obyčejnou" stavitelskou techniku, nebo se můžeme pokusit zasnít do představ o výjimečných bytostech oplývajících nevšedními dovednostmi a schopnostmi, kteří se mohli na stavbě podílet. A o takových bytostech se incké legendy zmiňují. Mnohé dávné vyprávění a texty směřují různými způsoby k jedné velice zásadní bytosti jménem Viracocha [virakoča] (Apu-Kon-Tiki-Viracocha). Podle některých legend Inků se jedná o zcela prvotního boha stvořitele a je velice zajímavé, že v tomto případě legendy vyprávějí příběh, který částečně známe úplně odjinud. Viracocha stvořil (nebo splodil) první lidské bytosti, ale následně s nimi byl nespokojený a zničil je tím, že vyvolal potopu. Pak vytvořil nové lidské bytosti a odešel do dálav Tichého oceánu. Mimochodem, v literatuře dávných kultur, tentokrát Střední Ameriky, se uvádí, že původní božstvo zničilo první pokusy o stvoření člověka také potopou.

Jiné legendy Inků a inckých předků nehovoří o prvotním bohu - stvořiteli všeho, ale uvádějí, že kdysi dávno nastala velká katastrofa a po ní přišla do země Inků neznámá bytost, která se snášela z nebe, uměla chodit po vodě a projevovala se mnoha dalšími nadlidskými schopnostmi. Stala se učitelem zemědělství, umění, myšlení a způsobů, jak žít v míru a bez sobectví. Nazývali ho Viracocha. Tyto legendy zmiňují, že Viracocha byl doprovázen dalšími tajuplnými bytostmi, které byli popisovány jako "věrní a zářiví".

Za centrum kultu Viracochy je považováno Cuzco, které bylo svého času zároveň jakýmsi hlavním centrem říše Inků. Umělecké ztvárnění Viracochy mohlo být různé, ale jeho nejtypičtější vyobrazení nalézáme snad výrazněji než kdekoliv jinde, přibližně 500 kilometrů jihovýchodně od Cuzca (již na území Bolívie), ve zbytcích prastarého města Tiahuanaco [tyjouanako] (Tiwanaku), o kterém jsme se též zmínili v prvním díle tohoto seriálu. Součástí města je například Sluneční brána, (obrázek vpravo) na které můžeme pozorovat typické vyobrazení Viracochy, nebo monolit Ponce, (obrázek níže) který naší záhadnou bytost s nadlidskými schopnostmi představuje také. Nevím o žádném jiném místu v Jižní Americe, kde by se nacházelo větší množství vyobrazení Viracochy. Zdá se, jakoby mu bylo Tiahuanaco doslova zasvěceno. Nebude zřejmě náhoda, že je to současně místo dochovávající největší mistrovství záhadného tvarování kamene.

Legendy i vyprávění předků popisují Viracochu jako bytost bílé pleti s vousy. To je vzhled poměrně odlišný oproti obyvatelstvu Jižní Ameriky. Naznačuje to, že Viracocha zřejmě opravdu nebyl místní, ale přicestoval do tohoto kontinentu odjinud. Některá vyprávění uvádějí, že Viracocha a ti, kteří ho doprovázeli, vytvořili záhadné obrazce na pláni Nazca, které jsou však pozorovatelné z výšky alespoň cca 400 metrů, nebo lépe z výšky daleko větší. Z povrchu země není rozeznatelný prakticky žádný obrazec. Než se tedy budeme ptát, co vlastně ty obrazce představují, měli bychom si zřejmě položit základnější otázku. Pro koho takové obrazce vlastně mají smysl? Asi jen pro toho, kdo se dokáže pohybovat vysoko nad zemí. Samozřejmě to může být všechno ještě úplně jinak, ale nemohu si odpustit tu poznámku, že některé legendy Viracochu popisují jako bytost nadlidské síly, která se snášela z nebe. Bájný Viracocha, nebo někdo jiný s podobnými schopnostmi, by v obrazcích pláně Nazca číst dovedl. I kdyby byl Viracocha částečnou nebo úplnou smyšlenkou, samotný pojem Viracocha je zřejmě důležitým pojítkem na naší cestě hledání ztracené pracivilizace.

Adam Benda

vystaveno: 18. července 2017

 

Prosím, ohodnoťte tento článek: (zaškrtněte výroky, s nimiž souhlasíte) Článek je srozumitelný Článek je zajímavý Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky

Hodnocení návštěvníků: Článek je srozumitelný 91 %   Článek je zajímavý 73 %   Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky 73 %   Celkem hlasovalo 11 návštěvníků

Zobrazit další díl:
	Hledání pracivilizace, díl 4.: Mocný symbol jaguára
Zobrazit seznam všech dílů